6.kapitola: Russel

10. března 2009 v 16:40 | Arinka |  Winner
Z minulého dílu:
,,Nino?" uslyšela jsem Stanův hlas.
Neodpověděla jsem. Nechtěla jsem s ním mluvit. Nenáviděla jsem ho. To on za všechno může. Kdyby nebylo jeho, nikdy bych se nedostala sem. Nikdy by mi ta holka nevstříkla do krve jed a já bych pak nikdy nemluvila s těma očima. A nikdy bych se nestala hostitelkou někoho, kdo vidí do mé mysli a pro koho budu muset pracovat.
Kdyby nebylo Stana, byla bych pořád ještě člověk. Ale teď jsem.. Co vlastně jsem?

Ucítila jsem, jak mi položil ruku na rameno. ,,Nino-"
,,Nesahej na mě!" zařvala jsem a přitiskla se ještě víc k Fredovi.
,,Co jsi nám to udělal?! Proč?!"
,,Neudělal jsem vám nic špatného."
,,Že ne? Ty parchante! Kvůli tobě jsem teď to co jsem! A co vlastně jsem?!"
,,Jo, to máš pravdu, kvůli mě jseš to, co jseš a měla bys být ráda. Zachránil jsem tě. Zachránil jsem vás oba - tebe a Freda."
Zmocnil se mně vztek. Ten pitomej kretén se mi snaží namluvit, že mě zachránil? Taková hnusná, nehorázná lež! Snaží se mi vnutit abych ho uznávala..!
,,Nino.. on má pravdu, fakt," promluvil Fred.
Ztuhla jsem. Jak může říct něco takovýho? Vždyť je ve stejné situaci, jako já! Vymanila jsem se z jeho objetí a zklouzla z toho podivnýho stolu, ke kterému jsem ještě před několika okamžiky byla připoutaná.
Tělo jsem měla zesláblé, hlava mě bolela a kotník půlzoval bolestí. Ale ta bolest už se dala vydržet, ne jako před tím. Zdálo se mi, jako by k mýmu vědomí doléhala až z veliké dálky, jako by to ani nebyl tak úplně můj kotník. Zvláštní. Vážně zvláštní.
Vydala jsem se k jediným dveřím, které v té místnosti byly a všechny ignorovala. Nic jsem nechápala a čím více mi toho ostatní říkali, tím více jsem byla zmatená.
Už, už jsem natahovala ruku po klice, když mi někdo zastoupil cestu. Byla to ona. Ta malá holka, co mě téměř zabila.
,,Hej, oni ti chtějí něco vysvětlit a ty si jen tak uprostřed rozhovoru odejdeš? To je neslušný.." řekla vysokým, provokativním hlasem.
,,Ty jedna hnusná-"
Měla jsem na ní vztek. Měla jsem vztek na všechny: Na Stana za to, že mě do toho všeho zatáhl, na Freda za to, že je na Stanově straně, na tu malou holku, která může za to, že jsem musela přijmout cosi do svého těla.
,,Svině?" dořekla za mě. ,,Věř mi, holka, že já k tobě taky necítím kdoví jaký sympatie. Ne za to, že jsi se snažila nás všechny zabít, to určitě ne!" smála se. ,,Ale za to, že jsi nevychovaná"
Jedna moje část chtěla tu malou, drznou krysu rozdupat na podlaze a vyválet její roztomilej, hezkej obličejík se světle blonďatýma vlasama v prachu a blátě. A ta druhá část - ta lepší na kterou jsem hrdá - se ovládla a uvědomila si, že tím bych toho moc nevyřešila. A pokud si ta děvenka myslí, že jsem nevychovaná, zozhodla jsem se jí přinutit k tomu, aby změnila názor.
,,Nezdá se ti, že jsi trochu drzá, holčičko?" promluvila jsem k ní sladkým mateřským hláskem. ,,Takhle se chovat ke starším.. to není hezký."
Pousmála se. ,,Takže další člověk, kterej si najivně myslí, že jsem tak slabá a nevinná, jak vypadám? Ukážu ti, jak hodně se mýlíš!"
,,Ale no tak, no tak, holky! Nehádejte se jo? Všechno to je jedno velký nedorozumění.." vlítnul mezi nás Stan s milým, rozpačitým úsměvem. Ale z toho úsměvu mi bylo na zvracení. Jak se může takhle tvářit po tom, co mi udělal?
,,Nedorozumění? Už toho všeho mám po krk! Nechte mě, chci odejít!"
,,Nino, nech si to prosím vysvětlit," řekl Stan s naléhavým prosebným obličejem. Říkala jsem si, že to musí být vážně dobrý herec, protože vypadal, jako by mu na tom opravdu hodně záleželo. Ale já mu to nesežeru.
,,Nezájem. Chci odejít, nechci nic poslouchat!"
,,Nino, vážně. Nech si to vysvětlit," uslyšela jsem Freda. Díval se na mě uvolněným, mírně ustaraným pohledem z kterého čišelo takové hřejivé teplo, až mě to trochu obměkkčilo.
Nastalo ticho.
,,No..ehm.. tak co kdyby jsme šli do klubovny? Po tom, co si tam Nina zařádila je tam trochu nepořádek, jako například gauč na dvě půlky, ale uděláme si tam pohodlí," smál se Stan.
On mi připadal zvláštní. Pro spoustu lidí dokonalej kluk - veselej, zábavnej, pořád má dobrou náladu a je milej. Ale já jsem mu nevěřila. Pořád jsem si nebyla jistá, jestli to všechno jen nehraje.
Každopádně rozbil napnutou atmosféru, všichni - já, Fred, Stan, ta malá mrcha, ty dva blonďatý kluci a ta vysoká štíhlá dívka - jsem se vydali do klubony, která opravdu vypadala, jako by v ní řádil tajfun.
Fred se uchcechtl. ,,Ty jsi vážně řádila," smál se. ,,Co tě tak naštvalo?"
,,Vážně nevím, co mě to popadlo. Ani jsem nevěděla, že mám takovou sílu. To přeci není normální.." nepřišlo mi to moc k smíchu.
,,Neboj Nino, hnde ti to všechno vysvětlím," usmál se na mě Stan. ,,Fred už všechno ví, zbýváš ty. Připravená?"
,,Jo."
,,Všechno to začlo tím snem. Například ty jsi viděla oči. Russelovy oči."
,,Russelovy? Kdo je Russel?"
,,Russel je náš.. ehm.. jak bych to řekl.. pán. V tu noc, co jsi poprvé viděla jeho oči se ti vytvořilo to tetování na kotníku, které je teď zdrojem tvojí veškeré síly. Russel si tě vybral. Mohl si vybrat kohokoli, vážně kohokoli, ale vybral si tebe a dal ti svoje oči. Od té noci, co se to stalo už jsi měla osud zpečetěný. Jakmile ti dal tetování, už by jsi s tím stejně nemohla nic udělat. Prostě si tě vybral a musíš se s tím smířit.
Dal ti sílu, kterou teprve poznáš, vnikl do tvých myšlenek, jsi jeho sluha, zbavil tě lidskosti. A nic s tím nenaděláš i když je to nespravedlivý, že se to stalo právě tobě. Tebe si prostě vybral a tím to hasne. Stejně jako si vybral dalších pět lidí, představím ti je, teď jste tým:
Takže začneme Melanií," ukázal na dlouhou hnědovlasou dívku. Trochu podrobněji jsem si jí prohlídla a dospěla jsem k závěru, že je taky dost hezká. Rovné kaštanové vlasy měla dlouhé a nádherně se jí leskly na ramenou. Byla jemně nalíčená a pleť měla nepřirozeně světlou, s kterou kontrastovaly úzké rudé rty.
Melanie ladně zvedla ruku na pozdrav.
,,Svoje tetování má na břichu, jsou to Russelovy vlasy."
Pobaveně jsem se zasmála. To sedí. Jako nějaká pohádka: dívka s krásnými vlasy dostane ještě vlasy svýho pána. Zřejmě se bál je dát do péče někomu jinýmu, asi potřebuje mít jistotu, že jeho vlasy se budou mít tak dobře jako ty Melaniiny.
Stan uhodl na co myslím podle mého úsměvu. ,,Je vidět, že nevíš, co jsou jeho vlasy. To že je dal Melanii nemá s jejíma nic společnýho, protže Russelovy vlasy jsou tisíce malých černých hádků."
Tak fajn. To mě zaskočilo.
,,No, bud pokračovat v představování. Tamti dva kluci - Riko a Hack - jsou dvojčata."
Možná byli dvojčata, ale bůbec si nebyli podobný, jediný, v čem se schodovali byly jejich špinavě blonďaté vlasy, ale jinak byli nebe a dudy. Jeden měl krásný obličej, dokonalé rty, krásné oči a ten druhý měl zase neuvěřitelně svalnaté tělo, ale obličej normáální. Kdyby se spojily v jednoho, stoprocentně by vyhráli soutěž "missák roku", pomyslela jsem si.
,,Zdar, rád tě poznávám," ozval se ten hezký. ,,Já jsem Hack a vedle mě je Riko. Myslíš, že si náš budeš plíst?"
,,Jej, tak to fakt ne. Nejste si moc podobný," venovala jsem jim úsměv.
,,Taky si myslím," řekl Riko.
,,No, takže abychom to nezdržovali.. Riko má vytetovaný ruce a Hack nohy. Další, koho ti představím je Hill" ukázal na tu mrňavou roztomilou veverku, která mi tak lezla na nervy.
,,A není trochu moc malá na to, aby s námi byla?"
Hill si odfrkla. ,,Kolik myslíš, ž mi je?"
,,Třináct?"
,,Patnáct."
To mě zaskočilo. Vypadá tak mladičce..
,,Na zádech má vytetované křídla. No, i když je křehká, hezká, roztomilá a vypadá jako svatost sama, Hill umí pěkně zuřivě bojovat. Ani bys netušila, jak je silná, hodí se nám," pokračoval Stan. ,,Vím, že jste se zatím moc nespřátelily, ale-"
,,Ještě aby jsme se spřátelily," řekla jsem jízlivě. ,,Ona mě prakticky zabila."
,,Zachránila jsem ti krk, holka. Akorát o tom ještě nevíš."
,,Vážně? Tím, že mě nastříkáš do krve jed a já pak málem chcípnu?"
,,No tak! Hill má pravdu, Nino. U tebe bylo všechno na poslední chvíli. Poté, co vás tě Russel vybral, já mám povinost tě najít a zařídit, aby ses nedostala do toho stavu, ve kterém jsi byla, když jsi se náš všechny snažila zabít. Ovládal tě vztek a krvežíznivost a kdyby ses dostala na ulici, byl by to velkej problém. Pak už by tě nešlo zachránit a museli by jsme tě doopravdy zabít. Můj úkol spočívá v tom, že tě mám přivíst a stříknout ti do krve jed, kterej tě málem zabije a tak umožní, aby sis promluvila s Russelem a vybrala sis. Jenže jsem to jaksi nestihl, Fred vypadal, že to na něj příjde dřív, takže jsem první vzal jeho. Jenže tebe pak začala ovládat Russelova špatná stránka a kdyby nebylo toho jedu, ovládne tě úplně a pak by bylo naším úkolem tě najít a zabít.
Hill ti takhle vlastně zachránila krk, protože já bych to nestihl, omlouvám se."
Konečně se mi to všechno začalo vyjaňovat. už jsem konečně chápala, kde se ve mě vzala ta síla a nenávist - tyto vlastnosti nebyly moje, ale Russelovy.
,,Chápu, takže.. co je to za práci, co těď mám dělat a jak je to s tím čtením myšlenek?"
,,Russel ti čte myšlenky aniž by sis to uvědomovala. Ví o všem co si myslíš. A naší prací je bojovat s ostatníma týmama, abychom se dostali co nejdál. A také chránit město před..ehm..nežádoucími bytostmi."
,,Heh.. a proč to všechno děláme?" nemohla jsem si pomoct, připadalo mi to všechno na hlavu.
,,Protože to Russel chce. On vlastně existuje v nás a chce vyhrát. A aby vyhrál, musíme vyhrát my."
,,V čem vyhrát?"
,,Myslím, že těch informací je moc najednou. sejdeme se zítra, ano? Už zítra budeme mít misi a ty s Fredem si vyzkoušíte svoje schopnosti."
Měl pravdu, točila se mi z toho všeho hlava. Toužila jsem si lehnout do postele a pořádně se vyspat. Už teď jsem vnímala všechno jen na půl, byla jsem úplně omámená. Ani jsem se nenadála a už jsem seděla s Fredem v metru na cestě domů.
Takže zítra.. zítra možná objevím svou sílu. No, spíš Russelovu sílu.
Ale vím, že dnešek ještě nekončí. Pořád mě čekalo peklo doma, kde byl hlavní roleCarl..
Wow, to bylo dlouhý! xD Doufám, že vás to moc neunavilo. Teď už by jste měli všechno chápat.
Vím, že tahle kapitola nebyla moc akční a doufám, že vás to neodradí. Už brzy se začne něco dít..=)
Prosím, komentujte.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lina lina | Web | 10. března 2009 v 17:07 | Reagovat

já to chňápala i před tím:D trochu:D ale jak se to vysvětli tak je to lepší..a moc pěkná kapitola...

2 GuGluGi •••► SBéčko GuGluGi •••► SBéčko | Web | 11. března 2009 v 11:12 | Reagovat

Jak říkám, já ty povídky nečtu už od začátku t ofakt nestíhám :D Takže ani kloudnej komentáře nebude :D

3 Verush Verush | Web | 11. března 2009 v 13:15 | Reagovat

Teď už to všechno perfektně chápu!

Ten Russel asi musí vypadat, když má místo vlasů hady : D

4 Peetra Peetra | Web | 12. března 2009 v 22:20 | Reagovat

Další patnáctka!!!? XD HA necpete tam takový mladochy, vy mi tím normal připomínáte že se ukrutne rychle blíží muj důchodový odpočinek!!XD

5 ♥nakashima-chan♥ ♥nakashima-chan♥ | Web | 13. března 2009 v 17:38 | Reagovat

moc  rada sa spriatelim........co chces na diplomik ja by som chcela z bleachu Ichiga alebo hytsugayu...........

6 Nellie Happyness Nellie Happyness | Web | 12. května 2009 v 10:27 | Reagovat

Věci nemusí být akčí jen proto aby byly zábavné, mně se moooc líbil tento díl protože to konečně všechno chápu :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.