5.kapitola: Volba

7. března 2009 v 18:57 | Arinka |  Winner
Z minulého dílu:
Odcházela jsem. Byla jsem v temnotě a mysl i srdce přestávaly pracovat.
Náhle se v té tmě objevila červená jiskřička. Zvětšovala se až z ní vznikly zase ty oči.
Ne..To ne!
Tohle ještě není konec, ale teprve začátek, uvědomila jsem si.

Hleděla jsem na ty oči a ony hleděly na mně. Stála jsem ve tmě, ani nahoře ani dole, nevěděla jsem, kde je vpravo a kde vlevo.
Jediné co jsem viděla byly ty oči.
Přemýšlela jsem, co to má znamenat. Pamatovala jsem si, že nepřinesly nic dobrého a bála jsem se jich. Ale ať jsem se otočila kamkoliv, vždycky předemnou byl ten ďábelský pohled.
Přestala jsem se snažit otáčet a cokoliv dělat. Věděla jsem, že mu neuniknu.
,,Co po mě chceš?" zaptala jsem se a můj hlas zněl nepřirozeně jasně.
,,Chci, aby sis správně vybrala," ozvalo se odevšad. Byl to hluboký mužský hlas a zněl stejně jasně jako ten můj. Snažila jsem si vzpomenout, jestli jsem ho někdy slyšela, ale došla jsem k závěru, že ne.
,,Abych si správně vybrala?"
,,Ano."
Bylo ticho. Abych pravdu řekla, tak jsem to nechápala. Vždyť jsem byla mrtvá a když je člověk mrtvý, už nemá co si vybírat.
,,Mýlíš se. Máš na výběr, i když jsi téměř mrtvá."
Prudce jsem sebou cukla. On čte moje myšlenky?
,,Ano. Protože ty jsi já a já jsem ty."
To byl vrchol. Měla jsem sto chutí si zacpat uši a umřít. Je to hrozný pocit když vám někdo čte myšlenky, nemáte soukromí ani ve své hlavě.
,,Tak si vyber," naléhal On.
,,Co si mám sakra vybrat? Mezi čím mám na výběr? Jsem přeci mrtvá! Zabili mě, stejně jako Freda!"
,,Fred žije, vybral si správně."
Rozšířily se mi panenky. ,,Co si vybral?"
,,Život. Přijmi mě a budeš taky žít."
,,Přijmout tě?"
,,Ano. Když příjmeš mě, budeš silná, neohrožená. Budu tě chránit a budu pořád s tebou a nikdo ti neublíží."
Hlava mi třeštila.. To je snad sen! Nevěřila jsem tomu, bylo to moc krásný, věděla jsem, že On určitě neřekl všechno.
,,Máš pravdu, neřekl jsem všechno."
,,Tak mi řekni ty špatný stránky!" naléhala jsem.
,,Dáš mi tvoje tělo, budeš má hostitelka. Budu mít vtoji mysl a budeš mít práci.
A také..nebudeš člověk."
,,Ne!" vykřikla jsem a začala utíkat. Ale bylo to to samé, jako bych stála. Nebylo žádné dole, takže jsem neměla po čem utíkat, jen jsem pohybovala nohama a jinak se nic nezmněnilo.
Včerpaně jsem si klekla a položila hlavu do dlaní.
,,Vybíráš tedy smrt?"
Neodpověděla jsem, ani v myšlenkách, ani na hlas.
,,Budeš mě ovládat, když tě přijmu?" tahle otázka mi ležela až v žaludku.
,,Ne."
,,Jak můžu vědět že mi nelžeš?"
,,Protože já nikdy nelžu."
Fred Ho přijal. Fred žije a už není člověk. Mám se rozhodnout taky tak? Ale co když On lže? Co když je Fred mrtvý, co když mě bude ovládat, jestliže ho přijmu?
,,Už jsem ti říkal, že nikdy nelžu."
Nevím proč, ale věřila jsem Mu.
Zaryla jsem si nehty do dlaní a pevně zatnula zuby.
,,Volím si život. Přijímám tě."
Oči předemnou vzplály jako dvě obří zápalky. Zvětšovaly se a zvětšovaly až z nich byla ohnivá stěna, která se ke mě přibližovala.
Už byla tak blízko, že jsem cítila žár ohně na obličeji. Nejdřív to bylo jen nepřijemné vedro, ale pak, když mě ta stěna začala pohlcovat, jsem pocítila strašnou bolest.
Oheň byl všude kolem mě a plameny mi olizovaly končetiny, břicho a obličej.
Začala jsem hlasitě ječet a snažila se utéct z té bolestivé stěny. Když to nešlo, kopala jsem, kousala jsem a máchala rukama do prázdna jako šílenec.
Ale nebylo to nic platné. V té tmě, kde nebylo ani nahoře, ani dole, jsem byla bezmocná.
Kolena se mi podlomily a já omdlela. Pak už jsem nic necítila.
***
Ležela jsem na něčem tvrdém, zápěstí a kotníky mě pálily, jako bych se odřela.
Zkusila jsem hnout nohama, ale zadržely mě pouta. Stejné želízka jsem měla i na zápěstích.
Otevřela jsem oči.
Ležela jsem na nějaké kovové desce, ke které jsem byla připoutaná. Nemohla jsem se posadit ani nic udělat.
,,Takže už je asi po všem.." uslyšela jsem známý hlas.
,,F..Frede!?"
Ano, vážně to byl on. Skláněl se nademnou a i když vypadal zesláble a ustaraně, krásně se na mě usmíval.
Kdybych nebyla připoutaná, hned bych mu skočila kolem krku.
Dřív pro mě byl Fred jen normální hodnej kluk, jako ostatní, ale za posledních pár hodin jsem ho začala mít neuvěřitelně ráda. Taky se k tomu připojila úleva, že opravdu není mrtvý.
,,Nino.. už to bude v pohodě, neboj," mluvil na mě klidným hlasem. ,, Stane?! Můžeme jí odvázat, ne?"
,,Jo."
Uslyšela jsem kroky za mou hlavou a pak ucítila, jak se mi želízka na zápěstí uvolňují. Bylo mi nepříjemné, že Stanovi nevidím do obličeje. Pořád mě ještě neopustila nedůvěra. A navíc, když jsem se na něj dívala naposledy, chtěla jsem ho zabít.
Konečně už jsem měla volné ruce i nohy. Posadila jsem se na té divné desce a zjistila jsem, že je to stůl.
Pak jsem se podívala na moje kotníky a zápěstí a vyděsila se. Měla jsem je sedřené do krve, jako bych se zmítala tak silně, až se mi želízka zařízly do masa. Ale vždyť já přece nic takového nedělala!? Jediné co se stalo je že...
Začala jsem se třást, po tvářích mi stékaly slzy, ale já si toho ani nevšimla. Byla jsem zmatená, vyčerpaná, bolel mě kotník a měla jsem strach. Nic jsem nechápala.
,,Nino.." Fred mě vzal kolem ramen a já jsem se k němu přitiskla. Měla jsem chuť přitisknout se ke komukoli živému. Z Fredova objetí vycházelo bezpečí a tepolo a mě se chtělo zavřít oči a usnout.
,,Nino?" uslyšela jsem Stanův hlas.
Neodpověděla jsem. Nechtěla jsem s ním mluvit. Nenáviděla jsem ho. To on za všechno může. Kdyby nebylo jeho, nikdy bych se nedostala sem. Nikdy by mi ta holka nevstříkla do krve jed a já bych pak nikdy nemluvila s těma očima. A nikdy bych se nestala hostitelkou někoho, kdo vidí do mé mysli a pro koho budu muset pracovat.
Kdyby nebylo Stana, byla bych pořád ještě člověk. Ale teď jsem.. Co vlastně jsem?
Tak, konečně je tu další kapitola! =) To mi to zase jednou trvalo.. *omlouvá se* Pokusím se, aby další díly přibývaly rychleji. Chtěla bych teď začít trochu víc psát =) Doufám, že vás ještě tahle povídka neomrzela.. xD Ještě tak 1 kapitolu a pak už by to měla začít být zajímavý a měli by jste pochopit, o co vlastně v téhle povídce jde. Já už mám vymyšlenej i konec, ale ještě chvíli potrvá, než k němu dojdeme xD
Tak, zase klasická otázka: Líbilo se vám to? V minulý kapitole jste psali, že to nechápete.. pochopili jste to už? Pokud ne, tak v další kapitole bude 100% vysvětlení, kde už MUSÍTE všechno pochopit xD Protože ona vlastně Nina to taky nechápe.. teprve to pochopí.. XD


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Verush Verush | Web | 8. března 2009 v 12:46 | Reagovat

Zajímavý... Can´t wait for more! :o)

Je to takový...no...no...prostě se hrozně těšim na další kapču!

2 lina lina | Web | 8. března 2009 v 20:17 | Reagovat

chudinka:D ale pěkný...

3 Peetra Peetra | Web | 12. března 2009 v 22:22 | Reagovat

JáJ já si nemužu ale pomoct, kdykolik a kdekolik přijdu do kontaktu se slovem "hostitel popř. hostitelka" vybavím si hvězdnou bránu!!XD ale dobrý holka ;-)

4 Nellie & Andík---> Nellie Happyness Nellie & Andík---> Nellie Happyness | Web | 8. května 2009 v 21:50 | Reagovat

Mno začínám to chápat:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.