Slečna Blázen

14. února 2009 v 17:10 | Arinka |  Jednorázovky
Po dlouhatánské době jsem napsala jednorázovku.. Jupí! XD Tuhle jsem napsala jedním dechem. Dala mi docela práci, ale bavila mě (nejvíc ten úplnej konec xD) Budu moc ráda, když si jí přečtete a napíšete koment, moc by jste mě tím potěšili - jako vždycky XD Nebudu to okecávat.. tady je ↓
Zavřít oči, ucpat uši, zatnout zuby a vydržet to. Prostě všechno ignorovat.
To by bylo zbabělý. Chci být zbabělá?
NE!
Jít na policii, všechno jim tam říct a pak je spokojeně nechat, ať to vyřeší.
To by bylo práskání. Chci být práskač?
NE!
Nechat to plavat a netrápit se tím, když to není moje věc. Jednoduše na to zapomenout.
To by bylo sobecký. Chci být sobecká?
NE!
Zakročit na vlastní pěst a být všem na posměch. Nepochopena.
To by bylo bláznivý. Chci být blázen?
NE!
Tak co mám sakra dělat?
Vybrat si. Musím si vybrat z téhle krásné nabídky. Buď budu slečna Zbabělá, nebo slečna Práskač, nebo slečna Sobecká, nebo slečna Blázen.
Jestli se do večera nerozhodnu, bude pozdě.
Dobře.
Vybírám si Blázna!

O den později

Ležím v nemocnici se zlomenou rukou, otřesem mozku a prasklou ledvinou. Mám spoustu času na přemýšlení o tom, zda jsem si vybrala správně.
Včera odpoledne, ještě před tím, než se to všechno stalo, jsem šla domů ze školy. Bydlím v rušném městě, které je rozděleno na bohaté a chudé čtvrtě. Já patřím do té chudé, ale i když nemáme moc peněz, máme co jíst a žijeme v celkem dobrém bytě.
Ale bydlíme v chudé čtvrti, a když se chci dostat domů, musím projít špinavými ulicemi, kde se potuluje spoustu gangů, feťáků a dětí ulic. Tam patřím, to je můj svět. I když nefetuju, ani nejsem žádná ranařka a tak podobně, pořád se řadím mezi tyhle lidi. Nevadí mi to, nepohrdám jimi, dá se říct, že je mám i docela ráda.
Včera jsem zrovna procházela kolem kontejnerů, když jsem zase zahlídla jeho.
Kluka, kterýho jsem poslední dobou vídala často, protože se zřejmě u těch kontejnerů zabydlel. Byl pravé dítě ulice, ale bylo mi ho líto.
Vypadal nanejvýš na dvanáct let, a už jsem ho zahlídla kouřit, hulit marihuanu, fetovat a pít kořalku. Takový malý dítě. Byl pod vlivem těch starších, to mi bylo jasný. Vydělávali na něm peníze, které se naučil tak šikovně krást, malýma hbitýma prstíkama. Každý cent, který ukradl odevzdal dílerovi za drogy nebo alkohol.
HS, to byla přezdívka místního největšího dílera a velitele stále více se rozrůstajícího gangu. A právě tenhle skeanhead si vyhlídl to malý dítě, toho malýho kluka, aby z něho vytáhl všechny peníze, co ten drobeček byl schopný nakrást.
Míjela jsem ty kontejnery, když jsem si všimla, že opodál stojí pět skeanů. Jejich holé hlavy a černé kožené oblečení mi přímo blikalo v zorném poli. Nechodili sem často, jejich útočiště byl park a hřiště. Bylo mi jasný, že tady jsou kvůli něčemu. Kvůli němu.
Přelítla jsem pohledem těch pět tváří hledala HS. Jeho jedniný obličej jsem od těch ostatních rozeznala. Všichni ostatní mi totiž přišli stejně tupí a holí, až na HS.
Nenašla jsem ho mezi nimi. Oni si mě ještě nevšimli, tak jsem sešla z obvilklé trasy ke mě domů a odbočila jsem za kontejnery. Teď toho rozhodnutí lituju. Ale měla jsem strach. Bála jsem se o toho malýho, blonďatýho klučinu, s kterým jsem ani v životě nemluvila.
Šla jsem malou pěšinkou lemovanou odpadky a nedopitými flaškami alkoholu.
A pak jsem zaslechla ten hlas. Byl to HS.
Potichu jsem přiběhla ke křoví skrz větvičky jsem pozorovala, jak HS drží Malýho pod krkem.
,,Si děláš prdel?! Nemáš, jo?! Tak ty prachy rychle sežeň, než příjdeš k úrazu!" křičel HS a svou holou hlavu přiblížil těsně k Malýmu. ,,Já tady takový malý skrčky, jako jsi ty, nepotřebuju. Buď mi ty prachy večer dáš, nebo se můžeš rozloučit se svým kontejnerm, jasný?"
,,A-ale.." koktal Malej, ,,tohle přeci musí stačit?!" a nastavoval k HS několik zmuchlaných bankovek.
HS mu chytil ruku tak pevně, až všechny bankovky vypadaly, ozvalo se jemné křupání, jak už to křehké zápěstí nevydrželo, a následoval vyděšený křik plný hrůzy.
Musela jsem zatnout pěsti a zuby, abych nevykřikla. Po tvářích mi začaly stékat slzy, stejně jako tomu Malýmu.
HS odešel a s ním i ostatních pět skeanů.
Mě si nikdo nevšiml. Pozorovala jsem Malýho jak se skulil do klubíčka, plakal a mnul si zlomené zápěstí. Pak jsem se vrátila po pěšince a odešla domů.
A tam jsem si vybrala. Slečna Blázen, která mě dostala až sem - do nemocnice.

V ten večer jsem stála ve svém malém pokojíčku před zrcadlem a dívala jsem se na sebe. Moje oči viděly obyčejnou černovlasou dívku se zelenýma očima. Žádná vyjímečná krása, žadné svalnaté tělo, žádný neohrožený výraz. Ten pohled mi vymlouval věc, kterou jsem se chystala udělat.
Ale odolala jsem.
Prudce jsem se otočila od zrcadla a vyběhla ven. Byl říjnový večer, hustá tma a nebe zakrývaly mraky. Na sobě jsem měla černé džíny a černou bundu s kapucí, abych nebyla nápadná. A mimo to, čeré oblečení bylo něco jako kroj tohoto pouličního světa.
Doběhla jsem ke kontejnerům a hledala jeho. Po delší době jsem ho našla přesně na tom místě za křovím, kde jsem ho viděla posledně. Mohlo mě to napadnout dřív.
Už nebrečel schoulený do klubíčka a nemnul si zápěstí, ale stál napřímený se zamračeným výrazem a s rukou obvázanou v tričku. Vypadal tak nějak starší. Jako by mohl za těch pár hodin vyrůst.
Uvelebila jsem se tam za větvičkama a čekala. Asi po čtvrt hodině přišel HS se svým kouskem gangu.
Malej se ani nepohnul, dokud se k němu HS nezačal přibližovat. Zdálo se, jako by se Malej zase nějak zmenšoval a vracel se zpět do toho malýho, bojácnýho kluka.
,,Tak co, máš prachy?"
,,Jo."
,,Naval."
Malej natáhl ruku se zmuchlanými bankovkami - stejnými, jako odpoledne. Zřejmě nic jinýho nesehnal.
HS vztekle chňapnul po jeho ruce, ale Malej ze zkušenosti ucukl, aby neměl zlomený i další zápěstí.
Peníze se rozlétly kolem.
HS se otočil na jednoho se skeanů za sebou. ,,Zabij ho, parchanta."
Skean vytáhl nůž. Malej chtěl začít utíkat, ale chytili ho.
Skean s nožem se přibližoval.
,,NE!" ozvaly se dva hlasy naráz: já a HS.
Všechno se zastavilo jako mávnutím kouzelnýho proutku.
,,Zdálo se mi to, nebo jsem zaslechl holčičí hlas?" ozval se jeden se skeanů. Další se chrochtavě zachcetal. ,,Asi náš velkej HS mutuje. Nebo mu nějak zjihl hlas?"
To ale neměl říkat, protože velkej HS vytáhl z kožený bundy pistoli a zastřelil ho.
Cukla jsem sebou.
Vážně ho zastřelil.
Naštěstí jsem už nevyvedla nic, co by mě prozradilo. V téhle čtvrti se kažou chvílí někdo zastřelil a ten zvyk mě držel nad hranicí omdlení.
Ano, chtělo se mi omdlít strachy.
,,Ještě někdo má nějaký kecy?!" zařval HS
Bylo ticho.
,,Zahoď ten nůž," kývnul na skeana. ,,Ten prcek je ještě malej, zlom mu vas, ať to má rychle za sebou. Buď přece džentlmen!" zachcechtal se.
Skean se taky zachcetal, schoval nůž a vydal se k Malýmu, kterýho drželi ostatní.
V tu chvíli bych si nejradši nafackovala. Proč jsem vůbec přišla? Abych se dívala, jak ho zabijou? Abych byla zalezlá, jako krysa, v bezpečí a jen se dívala a litovala ho? Proč sakra nic neudělám? To jsem tak zbabělá? Taková nicka?
Naštvala jsem sama sebe.
Vyskočila jsem z křoví a vkročila přímo mezi ně. ,,Pusťe ho!"
Zase se všechno zastavilo.
,,Takže to byl přeci jen holčičí hlas, no ne.." řekl zaujatě HS.
Bylo ticho. Tak.. Co jsem chtěla udělat teď? Nad tím jsem fakt neuvažovala.
,,Dělej zabij ho!" zařval HS na skeana, kterej se vydal k Malýmu.
A pak jsem najednou věděla, co mám dělat. Rozběhla jsem se k Malýmu a těm dvěma týpkům, co ho drželi. V běhu jsem se uhnula HS, jak mě chtěl chytit, a pořád jsem utíkala k Malýmu.
Dva chlápci se smáli, jak se k nim řítí trhlá holka a byli pak náramě překvapený, když cítili moji botu v rozkroku. Jo, v tu chvíli jsem si to i docela užívala. Vykřikla jsem na Malýho, aby utekl a ten vzal nohy na ramena tak rychle, že by se mohl přihlásit do běžeckýho kroužku.
Ale pak zábava skončila. Chytili mě a v záchvatu vzteku začali mlátit.
Když se koukám, jak se dva týpci perou, jak jim stříká z pusy krev a mají rozbitou tvář, zvedá se mi žaludek a upřímě jich lituju. Vždycky jsem si myslela, jak strašně to musí bolet, jak strašně musí třeštit hlava, a jak musej bolet ty rány od nože.
Ten večer jsem se přesvědčila, jak moc jsem se mýlila.
Ve skutečni bolej jen tak tři první rány. Já jsem první schytala do břicha a měla jsem pocit, jako by se mi všechny vnitřnosti tlačily krkem ven. Další pěst zasáhla moje oko, svět se se mnou zatočil, viděla jsem jen tmu a jiskřičky. Další rána do hlavy způsobila to, že už jsem si ani pořádně neuvědomovala, co se se mnou vlastně děje. Občas, když se mi podařilo rozlepit oči a prohlídnout skrz stěnu krve, jsem zahlídla, jak rány dopadají na moje tělo.
A pak najednou nebylo nic.

Vzbudila jsem se v nemocnici, kde ležím do teď. Všechno mě bolí mnohonásobně víc, než když do mě bušili. A ještě si tady nějakou chvíli pobudu, protože mám prasklou ledvinu a doktoři se snaží mi ji zachránit. Nevím, čím to je, asi tím šokem, ale jsem nějak podivně klidná. Nejspíš to všechno, stres, smutek, výčitky, obavy, ještě příjde.
A jak to vlastně všechno dopadlo?
Malej utekl pryč k nejbližší telefoní budce a zavolal policii, kteří pochytali skeany, kromě HS, kterej měl dost rozumu a utekl.
Policie o něm neví, protože já ani Malej jsme ani necekli. Mimochodem, s Malým jsem ještě ani nemluvila. Dokonce ani nevím, jak jsem jmenuje.

Mám zavřený oči, zacpaný uši, zatnutý zuby a snažím se to vydržet. Chci prostě všechno zaspat a ignorovat. Všechno řeší policie, i Malýho průšvihy s drogama, takže jsem ho vlastně práskla. Ale já to nechávám plavat, netrápím se tím, protože to ve skutečnosti není moje věc. Říkám si, že příště prostě zakročím na vlastní pěst a bude.
Nakonec je ze mě zbabělá, sobecká, bláznivá slečna práskačka.
KONEC
No, bylo to asi trochu dlouhý, že? Ale já prostě neumím napsat krátkou jednorázovku. Tak klasická otázka: Líbilo se vám to? Všimli jste si něčeho na začátku│na konci ?


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lina lina | Web | 16. února 2009 v 14:21 | Reagovat

pěkná:D jo, líbila se mi...

2 GuGluGi •••► SBéčko GuGluGi •••► SBéčko | Web | 16. února 2009 v 15:03 | Reagovat

Možná nejsem nejidelnější sbéčko, ale prostě já nemám čas číst .. kdyby jsi psala, ze života, tak ok, ale neznamená to, že chci odspřátelit, lae nezlb se na mě, když budu psát komentáře spíš jen tak, žej sem tu byla nebo budu kiomentovat jiné články než povídky, o víkendu nebo o jrňákách si to přečtu, ale během týdne .. nestíhám ;) Doufám ,že to pochopíš ...

3 Arinka │admin Arinka │admin | E-mail | 16. února 2009 v 16:15 | Reagovat

GuGluGi → Jasně, já vím.. V poho xD

4 Safira Safira | Web | 19. února 2009 v 11:00 | Reagovat

jé to se povedlo

pěkné..ale tak co jinýho od tebe čekat..ty píšeš samý hezký věci =o)

5 kislik kislik | 1. března 2009 v 17:20 | Reagovat

no krasny cododat sikovna holka... zee?????

6 kacula-uchiha kacula-uchiha | Web | 4. března 2009 v 13:15 | Reagovat

jj je to proste super :DD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.