Chybná smrt - Život

2. února 2009 v 15:01 | Arinka |  Jednorázovky
A je tu 1. jednorázovka, už je trochu starší no.. xD, ale rozhodla jsem se jí zveřejnit. Většina lidí mi psala, že by to chtělo pokračování, ale říkám předem, že pokračování nebude. Prostě to tak nějak "divně" skončilo XD

Je na školním nádvoří, bílá jako stěna.
To není normální. Vůbec není normální, že energická a veselá Ellen stojí, jako by byla přimražená, s naprosto vážnou, bledou tváří.
Ještě před několika minutami bylo všechno v pořádku, ale teď jí mozek a tělo vypovídají službu. Snaží se natáhnout ruku k lavičce, která je poblíž, ale nedaří se jí to. Nemůže se na nic soustředit.
Náhle ucítí, jak se jí cosi bolestivě zahryzne do břicha.
A pak už je jen tma.
Ellen se probudí v nemocnici na JIP. Připadá si, že jí schází kus břicha a další kusy odumírají.
Zaslechne, jak jdou dvě sestřičky kontrolovat pacienty. Je noc a obě mluví šeptem.
Ellen poslouchá jejich klidné šuškání a když dojdou až k ní, rychle zavře oči.
Při kontrole je ticho a jde slyšet jen pípání přístroje, dokud jedna ze sester nepromluví.
,,Už se zjistilo, co s ní je?"
,,Ne, doktoři na to pořád nemůžou přijít."
,,Stabilizovali ji? Bude žít?"
Kontrola končí a obě sestry se vydávají k dalšímu lůžku.
Ellen rychle otevře oči a zahlédne sestřino smutné zavrtění hlavou.
,,Bohužel... umírá. Doktoři jsou bezradní."
,,Ach Bože!" zděsila se potichu sestra. ,,Co její matka, už o tom ví?"
,,Dnes ráno jí to primář řekne."
***
,,T..to není pravda!" zakřičí Ellenina matka a chytne se stolu, až jí klouby zbělají.
,,Ne! Ne! Ne! Ne.."
,,Je mi to líto, paní Dullová. Ani nevíte jak..! Ta nemoc je neznámá, nemůžeme nic dělat. Je to neuvěřitelné, ale podle přístrojů se jí kolem srdce rozlévá jakýsi kouř. Nikdy jsem nic takového neviděl.."

,,C..co mám dělat?" zeptá se slabě Ellenina matka mezi vzlyky.
,,Až se probere, musíme to Ellen říct. Uvidíme jak to bude snášet, pokud špatně, necháme si jí v nemocnici do té doby, než umře a pokud to půjde, tak může jet domů a spokojeně dožít. Na škole už nezáleží, jde o to, aby si poslední dny života prožila v klidu," řekne jí primář.
Ellenina matka statečně přikývne.
***
Ellen sedí na židli v kanceláři primáře, v županu a košili z nemocnice, a čeká. Trochu se bojí toho, co jí řeknou, doufá, že se nic nestalo její rodině, nebo něco podobného za tu dobu, co byla v nemocnici.
Do kanceláře vstoupí primář.
,,Ellen, jdu tě seznámit jak na tom jsi." řekne opatrně. ,,Nejsou to moc dobré zprávy.."
Ellen povytáhne obočí a začne se jí zmocňovat úzkost. Rychle se rozhlédne a za proskleným oknem spatří svou matku, jak se na ni dívá ubrečenýma očima.
Na jednu stranu se jí uleví, že matka je v pořádku, na druhou stranu je ještě víc zvědavá, co jí primář řekne.
,,Máš nějakou neznámou nemoc, se kterou si zdravotnictví neví rady. Kolem tvého srdce je jakýsi kouř."
Nastane ticho.
Ellen přikývne, že rozumí a očima hypnotizuje primáře.
,,Ellen, víš.. ty umíráš," řekne téměř neslyšitelně.
,,Uf.." oddychne si Ellen. ,,Jo tohle. Já jsem se bála, že se stalo něco vážnýho." Přimář na ní zírá s otevřenou pusou a matka za oknem je v šoku, když zahlédne lehký úsměv na tváři své dcery.
,,Ty o tom už víš?"
,,Ano, zaslechla jsem to, jak to říkaly nějaký dvě sestřičky," odpoví Ellen. Věděla to ale ještě dřív než ty sestřičky zaslechla. Cítí, jak jí něco v její těle pomalu, ale jistě vyhlodává.
,,Ou.. to se nemělo stát. Omlouvám se ti, hned si s těmi sestrami promluvím."
,,Ne to je v pořádku, já už jsem to věděla stejně dřív," řekne Ellen a primáře stále udivuje její bezstarostný, téměř veselý hlas.
,,Cože?"
,,Cítila jsem to."
***
Ellen konečně pustili z nemocnice a teď prochází chodbou domu její matky. Ta jí drží za ruku a silně oddychuje.
,,Ellen, je ti dobře?"
,,Jasně mami. Už se mě dnes ptáš po pátý, to nemusíš. Nejsem zdravá, ale kdybych umírala, tak bych to cítila. Neboj se mami."
,,Ty uklidňuješ mně? Bože, jsem hrozná matka.. To já tebe bych měla uklidňovat. Jsi moje silná holčička a určitě to spolu všechno překonáme."
,,Ne mami, nepřekonáme."
Když tohle uslyší paní Dullová, silně zbledne.
,,Ale mami, musíš se s tím smířit. Já prostě odejdu, tak, jako bych odešla ve dvaceti za svým životem. Akorát odejdu o šest let dřív. Neboj se, já se taky nebojím. Vůbec se nebojím, smrt určitě není tak hrozná," povzbudivě se usměje Ellen.
Její matka lapá po dechu.
,,Eh.. zlatíčko, běž do pokoje, jo? Já zatím udělám něco k jídlu.."
Když Ellen odejde, její matka se rozběhne do koupelny a začne zvracet. Z vysušených očí se jí zase začnou řinout slzy, jako by to bylo ještě možné.
***
Ellen sedí na kašně školního nádvoří. Všichni spolužáci už jsou ve škole a ona tam je sama. Říká si, že už by chtěla umřít. Už nemá sílu vydržet na živu, v těle se cítí čím dál víc prázdná.
Už přímo touží po smrti. Čeká na ni jako malé dítě na svou matku, až ho utěší.
Náhle si začne uvědomovat, že se jí začíná hůř dýchat.
Seskočí z kašny a pomalu se vydává domů. Je si jistá, že Smrt už je tady. Ale proč tak dlouho čeká? Proč smrt nepříjde rychleji, proč je tak pomalá? Ellen ví, že už má umřít.. že umře.. Ale proč tak pomalu?
Vstoupí do domu. Matka, která si vybrala dovolenou leží celá zničená a utrápená na pohovce v kuchyni. Ellen potichu projde do svého pokoje.
Cítí, jak jí v srdci pohlcuje temnota. Poddává se jí. Ale pak se v tom srdci oběví jasně modrý plamínek.
Co je to? Je to smrt?
Ellen se chce vrhnout do temnoty a už konečně umřít, ale plamínek jí neovladatelně přitahuje, a místo, aby se potopila do temnoty, vstupuje do plamýnku.
Uslyší svoje tělo, jak se veze k zemi, a pak vyděšený křik matky, která se vrhne k její mrtvole.
Slyší svoji matku vzlykat a ječet. Ječí strašně hlasitě.
Ellen je mrtvá a ví to. Teď konečně ví jaké to je. Ale je normální, že stále slyší její matku? Pak si pomalu začíná uvědomovat, že ji i vidí. Viděla Susan Dallovou, jak objímá tělo své mrtvé dcery.
Ellen netuší, že má oči. Vždyť její oči právě vyhasly!?
Podívá se na svoje tělo. Páni! Ona má i tělo.
Modré, jako ten plamínek. Má paže, nohy trup, srdce.. všechno! Jak je to možné? Rukou si zajede do svých nových, fialových vlasů, dlouhých až po pas a nádherně zkroucených.
Má i hlas?
,,Mami.. Slyšíš mě?" promluví Ellen.
Její matka ztuhne a polekaně se otočí. Když její pohled padne na Ellen, hlasitě zaječí a omdlí.
Ellen si začíná uvědomovat, že tohle není normální. Když umře, tak by měla zmizet a lidé co žijou by jí neměli vidět.
Ani tělo by neměla mít, ani oči a hlas.
Všechno je špatně. Neměla dostat tu záhadnou "nemoc" ani neměla umřít a ani neměla podlehnout tomu plamýnku.
Uvědomí si, že je to všechno celé chyba. Jedna obrovská chyba, která měla dopad na její život.
Chyba ve světě, vesmíru..
Ellen je zmatená. Žije nebo je mrtvá?
Konec
To byla moje první jednorázovka =) Omlouvám se, ale kratčeji jsem to napsat neuměla xD Chtěla jsem si vyzkoušet, jaký to je psát v přítomným čase. Pro mě to bylo teda dost těžký, než jsem si zvykla xD No a jak se vám to líbilo? Budu moc mco ráda, když mi k tomu napíšete komentář =)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mell → ♥♥♥ Sbeecko 4 ever ♥♥♥ Looobam :-* Mell → ♥♥♥ Sbeecko 4 ever ♥♥♥ Looobam :-* | Web | 5. února 2009 v 18:35 | Reagovat

waaa tak na to sa da povedat..... ze chcem pokracovanie :D Ale inak genialne ako zakazdym poviedky ti idu :)

2 Annie / Blog nemám. Zrušila jsem ho.. :) Annie / Blog nemám. Zrušila jsem ho.. :) | 9. února 2009 v 17:32 | Reagovat

Skvělí ! Čtu to po druhé, ale moc ráda ! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.