4.kapitola: Posedlá

23. ledna 2009 v 22:18 | Arinka |  Winner
Z minulého dílu:
Teď už jsem se toužila probuďit. Už to nebyl ten divnej sen, ale noční můra. Ale taky jsem už věděla, že se mi to nezdá, že je to realita. Čím pevněji mě svíraly ty obrovské ruce, tím jistěji jsem to věděla.

Dusila jsem se. Po celém těle mi putoval oheň a následovala ho příšerná bolest.
Viděla jsem velký červený oči.
Zmítala jsem se, ale paže, u kterých se zdálo, že jich je snad tisíc, mě pořád silně držely a nehodlaly pustit.
Ty zlé oči se zůžily do malých škvírek.
Byla jsem zmatená. Věděla jsem, že panikařím, ale nechápala jsem tu bolest.
Tu strašlivou bolest, která mi pulzovala tělem jako rozžhavená láva a já se snažila křičet, jenže jsem mohla sotva dýchat.
V těch očích se zlomyslně zablesklo.
Proč cítím tu bolest? Tohle není panikou. Udělali mi to oni? Kdo?
Snažila jsem se uklidnit. Zjistit, odkud ta bolest přichází. Zatřepala jsem hlavu a několikrát jsem stiskla a pootevřela víčka. Pokaždé, když jsem uvolnila pohled, zahlídla jsem ty hrozný oči.
Po tvářích mi začaly stékat slzy bolesti. Nedalo se to vydržet, chtěla jsem umřít. Byla jsem zoufalá, stísněná a zmatená.
Přestávala jsem vnímat okolní věci, paže, hlasy, svůj dech, svoje myšlenky... Jediné co jsem vnímala byla ta bolest. Byla to bolest, ale už mě to nebolelo. Nedokázala jsem to pochopit.. Jak můžu cítit bolest, která mě nebolí?
Obklopila mě tma. To poslední, co jsem zahlídla byly veslé, zlomyslné, červené jiskřičky v cizích očích.

,,Dělej, vem ji za nohy! Rychle než se probere.." Zaslechla jsem z dálky hluboký hlas.
,,Jo, jo..."
Cítila jsem jak se moje tělo zvedá. Pak jsem zaslechla prásknutí dveřmi a kroky.
,,Hotovo. Můžeme jít na Ninu-
,,Proboha! Co se jí stalo?" ten hlas znám. Už jsem si vzpoměla.. to je Stan.
,,Dostala záchvat. Máme štěstí, že omdlela, jinak by to tady rozsekala na kousky."
,,To je divný, při cestě sem vypadala, že má ještě čas. Každopádně máme štěstí, že to dopadlo takhle, když pomyslím, že by zůstala při vědomí... brr"
Začala jsem se pomalu vzpamatovávat. Rozeznávala jsme Stanův hlas.
,,Hele, je to tak tak!" to byla zas ta dlouhá dívka s hnědými vlasy.
,,Tak už jsi s tím klukem skončil? Protože já bych vážně nechtěla, aby se probrala.."
Tak to máš blbý holka, protože já co nevidět otevřu oči, pomyslela jsem si škodolibě.
,,Jo, s Fredem už to je vyřízený," řekl Stan.
A pak se mi to všechno vybavilo. Fredovi hrozí nebezpečí. Jak to myslí, že už je to s ním vyřízený? Neodvažovala jsem se pomyslet na to, že by byl mrtvý. Zaťala jsem ruce v pěst a jemě potřásla hlavou. Snažila jsem se úplně probrat, ale šlo to pomalu. Naštěstí se zdálo, že si zatím nikdo ničeho nevšiml.
,,Tak dělej, zabij i tu holku, než bude pozdě!" uslyšela jsem zas tu dívku. ,,Už teď to je tak tak!"
Když jsem to zaslechla, zaplavila mě mrazivá vlna strachu. Oni mě chtějí zabít. Stejně jako Freda.
Fred je mrtvý.
Po tváři mi stekla slza. Najednou bylo všude ticho. Až moc velký ticho. Všimli si toho.
Po velkým namáhání jsem prudce otevřela oči a trhla tělem tak, abych se vymanila čemukoliv, co by mě drželo. Náslodoval obrovský hluk, praskání, nárazy a výkřiky.
Já jsem bokem tvrdě dopadla na podlahu.
Rozhlédla jsem se a údivem mi poklesla čelist.
Oba dva blonďáci, co mě drželi leželi na podlaze a dívka se krčila v rohu a kryla si obličej. Ta druhá, mladinká dívenka stála úplně vzadu v místnosti, takže byla nezraněná. Na zemi se válel převržený stůl a pohovka byla uprostřed zlomená, jako by se do ní udeřilo sekerou.
Co se proboha stalo? Vždyť jsem jen trhnula tělem!
A náhle mě něco silně praštilo do břicha, až jsem se bolestí předklonila. Pozvedla jsem hlavu a uviděla jsem Stana. Já hloupá na něj zapoměla!
V rukách mu trůnila noha od stolu, kterou urval, a stál široce rozkročený, připravený mi dát tu největší ránu, na kterou se zmůže.
Zděšení mě zaplavilo rychlostí světla, ale tou samou rychlostí zase odešlo a vystřídal ho vztek.
Silně jsem vykopla nohou směrem ke Stanovi a jen od kousíček jsem minula jeho koleno. Připravila jsem se k druhýmu úderu a žasla sama nad sebou. Cítila jsem se nějak nepřirozeně silná. A taky zlá. Nechtěla jsem Stanovi ublížit v sebeobraně, ale proto, že jsem prostě toužila někomu působit bolest. Nebyla to ani pomsta za Freda, byla to pouhá touha.
Znovu jsem vykopla, ale on se mrštně vyhnul a chytil mi ruce za záda.
Lačně jsem se mu zkusila vyškubnout a když jsem se po něm ohlídla, spatřila jsem ho ležet na podlaze jak si mne naraženou ruku. Jak to? Vždyť jsem nepoužila žádnou sílu!
Ale líbilo se mi to. Měla jsem chuť zabíjet. Chtěla jsem ho umlátit k smrti a po něm postupně všechny ostatní a potom vyjít na ulici a zabíjet a zabíjet a radovat se.
Zasmála jsem se. Sama jsem musela uznat, že ten smích zní šíleně, ale bylo mi to jedno.
Něco mě udeřilo do břicha.
Byla to pěst jednoho z blonďáků, ale na to, jaký má svaly mě to jen zašimralo. Taky jsem se po něm hohnala pěstí, ale vyhnul se. Rychle jsem vykopla a zasáhla ho do stehna. Zaječel a odletěl asi o tři metry.
Pobaveně jsem se usmála. Líbilo se mi, jakou mám sílu.
,,Tumáš ty svině! Prostě se s tím nebudeme crcat a uděláme to narovinu!" zaječela na mě jakási dívka. Ale ne ta dlouhá hnědovlasá, ale ta maličká a drobná.
Posměšně jsem se zachcechtala. Ona si bude dovolavat?
Napřáhla jsem se, že jí dám ránu pěstí, ale v tom jsem ucítila jehlu ve své žíle.
Podívala jsem se na zápěstí a vykulila oči.
,,Smrtící sérum, holka," povytáhla na mě obočí ta dívenka.
Cítila jsem, jak to ze mě odchází. Jak ze mě vyprchává ten démon, co jsem měla v sobě a jak zase začínám být normální. Mysl se mi projasňovala.
Začala jsem klesat ke kolenům a opět jsem přestávala vnímat okolní podměty.
To je konec, říkala jsem si.
Umírám.
Zaplavovala mě temnota. Černá tma zaplňovala celý můj mozek a každičkou částečku v mým těle.
Pomyslela jsem na Freda.
A pak mě tma zaplavila úplně.
A jsem mrtvá.
Odcházela jsem. Byla jsem v temnotě a mysl i srdce přestávaly pracovat.
Náhle se v té tmě objevila červená jiskřička. Zvětšovala se až z ní vznikly zase ty oči.
Ne..To ne!
Tohle ještě není konec, ale teprve začátek, uvědomila jsem si.
****************
Ták, tentokrát to bylo trochu delší.. =) Tahle část mě bavila psát xD Doufám že se vám líbila, budu moc ráda, když mi napíšete komentář =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 lina lina | Web | 24. ledna 2009 v 9:54 | Reagovat

hahaha...první koment:D abych se přiznala..moc to nechňáp, ale určitě se mi vyjasní:D moc pěkný:)

2 Mell → ♥♥♥ Sbeecko 4 ever ♥♥♥ Looobam :-* Mell → ♥♥♥ Sbeecko 4 ever ♥♥♥ Looobam :-* | Web | 24. ledna 2009 v 10:16 | Reagovat

Wuuuha je mrtva :( No tak a ostava uz len cakat co dalej .

3 ¤¤ GuGluGi ¤¤ ‡SB‡ ¤¤ GuGluGi ¤¤ ‡SB‡ | Web | 24. ledna 2009 v 14:52 | Reagovat

Snad se nezlobíš, když nenapíšu (opět) smysluplnej komentář, ale já nemám čas číst povídky ...

Kdyby to byl článe kze života tak klidně, ale povídky na pokračování, to fakt nezvládám ...

promiň :-* :-*

4 kacula-uchiha kacula-uchiha | Web | 24. ledna 2009 v 15:20 | Reagovat

já to taky moc nechápu xDale strašně mě to baví....je to supper prostě nemám co dodat:)....určitě mi zas napiš budu moc ráda=)a pospěš si s dalším dílem, já se nemúžu dočkat :)

5 Arinka ║ autorka blogu Arinka ║ autorka blogu | 24. ledna 2009 v 15:46 | Reagovat

No, ani se nedivím, že to nechápete xD Vydržte.. v pokráčku to snad pochopoíte =)

6 monča monča | Web | 25. ledna 2009 v 16:43 | Reagovat

ahojky nechceš být moje SB?Kdyžtak písni na blog

7 kacula-uchiha kacula-uchiha | Web | 25. ledna 2009 v 18:46 | Reagovat

Ahooj mam na blogu dalsiu cast poviedky zivot v base tak ak chces tak si ju prid precitat, arigato, a moc sa tesim na novu poviedku oci temnot, pp :)

8 Annie / Blog nemám. Zrušila jsem ho.. :) Annie / Blog nemám. Zrušila jsem ho.. :) | 9. února 2009 v 17:22 | Reagovat

Tenhle díl je bomba jak jsem to četla běžel mi mráz po zádech :D Moc se těším na další díl !!

9 Nikíínka:) Nikíínka:) | Web | 16. února 2009 v 18:30 | Reagovat

No naprosto je to skvělý! já to čtu a úplně mi běží mráz po zádech, myslela, jsem že ta holka zemřela...skvělý díl! honeem další! Ty jsi prostě naše spisovatelka máš to velký talent!

10 Arinka ║ autorka blogu Arinka ║ autorka blogu | 7. března 2009 v 18:29 | Reagovat

Děkuju moc!! ty vaše komentáře mě dodávají chuť psát rychle dál ♥

11 Nellie & Andík---> Nellie Happyness Nellie & Andík---> Nellie Happyness | Web | 8. května 2009 v 21:46 | Reagovat

Sice dlouhé ale úžasné, zhltla jsem to hned :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.