2.kapitola: Tetování

23. ledna 2009 v 21:02 | Arinka |  Winner
Z minulého dílu:
,Hmm.. to je zvláštní, jak jsi nás mezi tolika lidmi poznal?" divila jsem se.
,,Jednoduše, hledal jsem dva nejzničenější lidi z jídelny."
Začalo mi to být pěkně divný..

Fred povytáhl obočí a ruka na krku se mu zastavila. Já jsem se na Stana upřeně dívala.
Nastalo ticho.
,,No.. tak co kdyby jsme si my tři šli sednout na lavičku do parku?" navrhl Stan.
Podezíravě jsem se na něj podívala. ,,A proč by jsme s cizím klukem měli jít do parku?"
,,Na pokec."
,,Na pokec?" zajímalo by mě, jak to myslí. Přeměřila jsem si ho. Nebyl to žádnej hezoun, ale o to víc byl přitažlivý. Pokrčila jsem rameny ,,Tak jo."
Fred se jen začal neohrabaně soukat ze židle. Vypadal vážně zničeně, říkala jsem si, že je na tom možná ještě hůř než já.
Vydali jsme se všichni tři do parku a sedli na lavičku.
Zase nastalo trapný ticho. Nenápadně jsem se podívala na Freda, že by třeba mohl něco říct, ale ten vypadal, jako by nevnímal ani okolní svět. Nejspíš měl pořádnou migrénu.
,,Tak co příjde? Chtěl jsi s námi mluvit?"
,,Jo. Nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu vám to stručně," ujal se slova Stan a při pohledu na Freda mu soucitně poklepal na rameno.
,,Vím, proč se dneska cítíte oba tak hrozně. Za to může to tetování."
Fred skoprněl a ruka na krku se mu zastavila. Udivěně na Stana vykulil oči.
,,T-takže proto...ty o tom něco víš?"
,,Jo, má to svůj důvod."
Koukala jsem na ně jako puk. Absolutně jsem nevěděla o čem je řeč.
,,Že by mi tu někdo vysvětlil, o co go?"
Oba se na mě podívali jako na blbce.
,,No přeci o to tetování! Tebe nezajímá, jak jsi k němu přišla a proč jsi ho dostala?"
,,Ooo, tak počkat!" protáhla jsem. ,,Já žádný tetování nemám!"
Stan se zatvářil zděšeně. ,,Co? Nemáš?"
,,Ne."
,,To není možný... snad to není omyl...? Takže tobě se dneska v noci nezdál ten sen?"
Tak teď jsem zkoprněla přesně tak, jako Fred před chvílí. Jak může vědět co se mi zdá? Musela jsem ale uznat, že to nebyl úplně normální sen. Ta bolest..
,,Uf, takže to není omyl," oddychl si Stan. ,,Ale když se ti zdál ten sen, tak musíš mít i to tetování."
Byla jsem zmatená. Fakt jsem nevěděla co se tu děje a začalo mi to nahánět hrůzu. Už jsem neměla nejmenší chuť se s tím pěkným klukem bavit. Říkal nesmyslné a pravdivé věci jako byl ten sen, ale taky úplný blbosti, jako s tím tetováním. Rozhořčeně jsem se zvedla z lavičky.
,,Už jsem sakra říkala, že žádný tetování nemám! Nemám chuť se s tebou dál bavit. Je až moc divný, že víš co se mi zdá!"
,,Nino, klid," promluvil konečně Fred. Stoupl si a vzal mě kolem ramen.
,,V tom snu, co se ti dneska zdál.. Zdálo se ti, že ti hoří krk? Strašně to bolelo a ten oheň se pak šířil po celém těle."
Svaly mi stuhly. Omámeně jsem ze sebe vydala: ,,Ne, nehořel mi krk, ale kotník. Jinak přesně to, co říkáš.." a pak mi došlo, proč se pořád mnul za krkem.
,,To je právě to, každému hoří jiná část těla. Ty jsi to měla ještě dobrý, že jenom kotník.. Fred to musel mít tisíckrrát horší." vložil se do toho zase Stan.
Začala mi docházet trpělivost. Byla jsem naprosto zmatená.
,,A co ty o tom sakra víš?!"
,,Nino," promluvil zase klidným hlasem Fred, ,,a to ses ráno na ten kotník ani nepodívala?"
,,Ne, měla jsem honičku. Ten pitomej Carl -
,,Áááha, tak proto!" skočil mi do řeči Stan. Řeknu vám, začal mi nějak lízt na nervy.
,,Tak bude nejjednodušší, když se na ten kotník podíváš," řekl mi a mile na mě mrknul. Když jsem se ale podívala na Freda, v jeho tváři bylo vidět napětí.
Vztekle jsem si začala rozvazovat botu. ,,Už mám plný zuby těchhle blbostí.."
Stáhla jsem ponožku..
Můj zrak padl na černé tetování. Na kotníku se mi rýsovyly přesně ty oči, které jsem dnes ráno viděla těstě před probuzením.
Po zádech mi přeběhl mráz a vstoupila do mě hrůza.
,,Co to má stakra znamenat!?"
Přes rameno se mi na tetování díval Stan.
,,Páni, tak ty máš oči, jo?" prohodil obdivně a hvízdnul si.
,,Frede co máš ty?" Fred se k nám otočil zády a vyhrnul tričko. Na zátylku se mu rýsovala ruka s dlouhými prsty a drápy.
,,Taky síla," řekl stan.
,,Tak už nám konečně řekni co to je!"
,,Znamená to, že vy jste vyvolení. Celkem je vás šest."
Vykulila jsem na něj oči.
*********************************************

Konec druhé kapitoly...Jak se vám líbila? Byla bych moc ráda, kdybyste mi napsali do komentářů váš názor.. =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nellie Happyness Nellie Happyness | Web | 6. května 2009 v 8:31 | Reagovat

Uplně mi běhá mráz po zádech:))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.