1.kapitola: Noční můra

11. ledna 2009 v 9:53 | Arinka |  Winner
Běžela jsem chodbou.. byla dlouhá a tmavá, vůbec nic jsem neviděla. Počkat.. Proč nic nevidím? Zjišťuju, že mám šátek přes oči...
Najednou jsem ucítila obrovskou bolest v kotníku.
,,PÍP-PÍP-PÍP.."
Moje ruka nahmatala tlačítko a automaticky ho zmáčkla.
Běžela jsem zase chodbou. Ne. Teď to nebyla chodba, ale ulice.. zase tmavá. A opět zjišťuju, že mám přes oči omotaný černý šátek. Sundávám si ho...
Najednou jsem zase ucítila obrovskou bolest v kotníku. Nepřestávala, jako bych měla kotník v ohni. Ten oheň se mi začal šířit do celého těla. Křičela jsem. Křičela a škubala kotníkem.
,,Nino..."
Bolest nepřestávala, zvyšovala se a už byla v celém mém těle. Pořád jsem ječela, ale nikdo mě neslyšel.
,,Nino!"
Celé moje tělo hořelo. Vydávala jsem ze sebe ty nejhlasitější zvuky, jaké jsem dokázala, ale neblo mi to nic platné. Bolest trvala a nepřestávala a já pořád ječela.
Viděla jsem velké červené oči..
,,NINO!!!!!"
Narovnala jsem se na posteli a rychle otevřela oči. Celá spocená a vyděšená jsem si automaticky nahmatala kotník a mnula ho..
,,Proč proboha tak ječíš?! Zbláznila jsi se? V tomhle bytě nejsi sama! Já jsem se pokoušel spát.." řval na mě nepříjemný hlas osoby, kterou nenávidím nejvíc na světě - matčin přítel Carl.
Byl v pyžamu a pod očima měl kruhy. V pět ráno přišel z noční a já jsem ho asi probudila..
,,Promiň, něco se mi zdálo," řekla jsem a ke slovíčku "promiň" jsem se musela doslova donutit. Doufala jsem, že by se to třeba mohlo obejít bez hádky, že by Carl mohl prostě jít zase do postele a nechat mě na pokoji. Ale jsem najivka..
,,Co je mi do toho, že se ti něco zdálo!? Celou noc jsem makal a ty tady ječíš jak na lesy! A krom toho, už máš být dávno zhůru, tak mi tady nepovídej pohádku, že se ti něco zdálo!"
Už jsem zase cítila, jak to na mě jde.. A sakra.. už se zase neudržím..
,,Jo, taks mě už seřval a teď se pěkně otoč a vypadni z mýho pokoje!" řekla jsem ostře.
,,Nebuď drzá! Kdyby máma věděla, jak se ke mě chováš.."
,,Mámu do toho netahej!" naježila jsem se.. Carla nesnáším, ale mámu miluju. Ještě než přišel, bylo nám spolu krásně. ,,Mámu si nezasloužíš!"
,,Tak to si s tebou vyřídím později, teď jdu spát! Stejně už si musíš prakticky vymýšlet důvody, proč příjdeš pozdě do školy, protože máš pěkný zpoždění!" řekl a bouchl za sebou dveřmi.
Seděla jsem na posteli, ještě zdrcená napůl z Carla a na půl z mojí noční můry a tiskla jsem si v dlaních kotník.
Pak můj pohled dopadl na budík. A sakra, musím makat! Vyskočila jsem z postele, natáhla na sebe džíny, tričko a mikinu, před zrcadlem jsem si natřela oči řasenkou a stíny mírně na černo - jako vždycky a svoje po ramena dlouhý, vlnitý zrzavý vlasy jsem si připla sponkama, aby mi nelítaly. Prolítla jsem kuchyní - na snídani jsem mohla rovnou zapomenout - umyla se a běžela do školy.
,,Je ti dobře? Dneska jsi nějaká divná..," promluvila na mě kamarádka Sindy, když jsem klimbala při hodině zeměpisu.
Prudce jsem zvedla hlavu a při tom pohybu mě v ní zatřeštilo. Jednu ruku jsem si položila na spánek a přivřela jsem oči.
,,Ne, není mi dobře, asi jsem měla zůstat doma. Něco na mě leze," odpověděla jsem kamarádce.
,,Tak tos měla. A taky si dneska pořád mneš kotník, co s ním máš?" podotkla Sindy.
Já jsem si v tu ránu uvědomila, že už mám zase ruku na kotníku. Dneska ráno byl takový frmol, že jsem si ho ani nestačila prohlídnout.
Ale co... Stejně to byl jen sen a ve snu se mi přece nemůže nic stát s kotníkem! Asi mi ta noční můra nějak utkvěla v hlavě..
,,Hmm.. Štípnul mě komár a pořád mě do svědí," odpověděla jsem Sindy na její otázku.
,,Ty máš dneska fakt blbej den!" zasmála se a už jsme se tím nezabíraly.
Už bylo po vyučování - díky bohu - a šly jsme na oběd. Mě už zase začala bolet hlava a měla jsem pocit, že mám nepřirozeně horký kotník.
Přiběhla za mnou Sindy: ,,Hej, Nino! Holky už sehnaly druhej díl toho časopisu, poď se mrknout ke stolu! Vypadá to dobře," a začala se chichotat.
Mě tohle nikdy nebralo: hrabat se s prdlýma holkama v časopisech, příjde mi to hrozně dětinský, ale většinou jsem to s nima přežila. Ale teď se mi krom bolení hlavy ještě začalo chtít zvracet, a fakt jsem na ně neměla náladu.
,,Promiň, Sindy, ale mě je dneska tak blbě, že bych vám to jen kazila, sednu si jinam," mrkla jsem na ni.
,,Hmmm, tak jak chceš," pokrčila bezstarostně rameny a cupitala za holkama.
Já jsem zatím zamířila ke stolu, kde seděj kluci. Tam mě bylo vždycky dobře, neječej, nechichotaj se a většinou si povídaj o sportu, takže když nemám náladu, nechaj mě na pokoji.
U stolu už ale zůstal jen Fred - fajn kluk s černýma vlasama a sportovní postavou.
Přisedla jsem si k němu.
,,Ahoj. Kde jsou ostatní?"
,,Čau. Šli hrát basket," řekl Fred a pořád se mnul za krkem.
,,Ty dneska nejdeš?"
,,Ne, není mi dobře, moc jsem se dneska nevyspal.."
,,Jé," zasmála jsem se ,,Tak to jsme dva." a pustila jsem se do jídla.
,,Nebude ti vadit, když si vemu sluchátka? Stejně se mnou nebude řeč, nejradši bych sebou seknul."
Toužebně jsem se zadívala na sluchátka. To by se mi teď taky hodilo, zacpat si uši a nevnímat nic kolem..
,,Nebude, pod jednou podmínkou, že mi jedno sluchátko půjčíš," zasmála jsem se a přesedla si vedle něj.
Bylo to úžasný, soustředila jsem se na muziku a bolest hlavy i zvracení se přesouvalo do mýho podvědomí. Z našeho blažensví nás ale přerušil hluboký hlas.
,,Čau, jste vy dva Nina Paufová a Frederick Kuton?"
,,Jo, to jsme my, a ty seš?" zeptal se Fred a podíval se na vysokého kluka, tak kolem dvacítky, který měl dlouhé hnědě vlasy, za krkem svázané.
,,Já jsem Stan Fila a hledám vás dva."
,,Hmm.. to je zvláštní, jak jsi nás mezi tolika lidmi poznal?" divila jsem se.
,,Jednoduše, hledal jsem dva nejzničenější lidi z jídelny."
Začalo mi to být pěkně divný..
**************************************************

Tak to byla první kapitola téhle povídky =) No, je to jen takový začátek, ještě se to nerozjelo, ale doufám, že se vám to aspoň trošičku líbilo =) Prosím, napište mi do komentářů váš názor na první kapitolu, na styl psaní, hlavní hrdinku atd.. budu vám moc vděčná! =)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Andreica Andreica | Web | 13. ledna 2009 v 17:35 | Reagovat

Pááni, začíná to vážně zajímavě....zvrat hned na začátku děje, to je něco...připoutává to čtenáře...těším se na další kapitolu, už aby tu byla:)...kdy ji sem asi dáš?...a kdo je ten záhadný dvacetiletý muž?

2 Arinka ║ autorka blogu Arinka ║ autorka blogu | 13. ledna 2009 v 17:50 | Reagovat

No, další kapitolku už mám napsanou, dám jí sem brzy.. a co se týče toho muže.. to nebudu nic prozrazovat! xD XD

3 kacula-uchiha kacula-uchiha | Web | 13. ledna 2009 v 19:57 | Reagovat

Je to suuuuuuuuuuuuuuper!!!dala som komentar aj na druhom blogu neviem sa dockat dalsej casti!!:D

4 Sk.y* Sk.y* | Web | 18. ledna 2009 v 16:12 | Reagovat

parádní povídkja,fakt super,je to napínavý jak kšandy! :D

5 Nellie Happyness Nellie Happyness | Web | 6. května 2009 v 8:28 | Reagovat

Máš to moc krásně napsané určitě budu pokračovat!

6 Ajuška Ajuška | 20. listopadu 2009 v 22:03 | Reagovat

Máš novou přezdívku:) "Paní spisovatelka" :) ten příběh se ti moc poved

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.